2018/35
Federace Insurance Europe (IE) pořádala dne 26. června 2018 konferenci k Solventnosti II (S II) s podtitulem „Dva roky a dva přezkumy“. Zúčastnili se jí nejenom představitelé IE, národních asociací pojišťoven a významných evropských pojišťoven, ale rovněž zástupci národních regulátorů a orgánů dohledu, EIOPA, Evropské komise i někteří poslanci Evropského parlamentu. Tato reprezentativní účast odpovídala důležitosti tématu. Otázky, jak byl aplikován soubor opatření k S II a co ukazuje praxe – tedy posouzení kladů i negativ –, zajímají pochopitelně všechny výše zmíněné zainteresované osoby.
Připomeňme si, že přezkum S II 2018 se měl zaměřit na zjednodušení a fixaci technických otázek spojených s kapitálovými kalkulacemi (nařízení v přenesené pravomoci), kdežto druhý přezkum, v roce 2020, by měl umožnit hlubší změny, včetně zásahu do směrnice a řešení problematiky dlouhodobých investic a dlouhodobých garancí.
IE přistoupila k přípravě konference velmi zodpovědně a s odbornou erudicí. S předstihem zpracovala stanovisko k radám EIOPA Evropské komisi ohledně přezkumu S II 2018 a provedla dotazníkové šetření v pojišťovnách, aby její představitelé mohli prezentovat reálnou situaci a potřeby evropských pojišťoven. Základní poselství IE zní: „S II vyžaduje vylepšení.“ Důvody lze nalézt jak v řadě stanovisek IE k jednotlivým problémům v oblasti S II od ledna 2016, tak ve výstupech z dotazníkového šetření IE, jež bylo realizováno v květnu 2018, přičemž odpovědi dodalo 75 pojišťoven ze 17 pojistných trhů členských států EU.
Z dotazníkového šetření vyplývá, že tři čtvrtiny respondentů spatřují pozitivní vliv souboru opatření k S II na jejich řízení rizik, postupy v oblasti správy a řízení a na management aktiv a pasiv. Nicméně 58 % respondentů, kteří nabízejí dlouhodobé pojistné produkty s úspornou složkou a garantovaným výnosem, jsou toho názoru, že S II měla na tyto produkty negativní vliv. Čtyřicet osm procent dotázaných pojišťoven tvrdí, že S II je dovedla k tomu, že neinvestují optimální částky do akcií, dlouhodobých obligací, soukromých investic ani do dluhových cenných papírů bez ratingu. Tato zjištění potvrzují, že pro pojišťovny je obtížné investovat dlouhodobě a že jsou tlačeny k ústupu od pojistných produktů s garancemi.
Je proto logické, že nový prezident IE Andreas Brandstetter, CEO rakouské UNIQA Insurance Group, zdůraznil, že je třeba přehodnotit příliš konzervativní povahu regulace a skutečnost, že s pojišťovnami se zachází jako s krátkodobými obchodníky, i když jsou většinou dlouhodobými investory. Jeho vystoupení bylo vyvážené, neboť uznal, že Evropská komise jisté korekce učinila, pokud jde např. o vytvoření podmínek pro investice do infrastruktury a odstranění překážek standardní transparentní sekuritizace. V rámci přezkumu S II 2018 je nutno ovšem pokročit dále. Brandstetter zmínil konkrétně potřebu snížit náklady na kapitál v rizikové přirážce. Nyní se požaduje, aby pojišťovny vyčlenily extra kapitál, který v praxi může být potřebný jen ve vzácných případech. Riziková přirážka odnímá podle Brandstettera z rozvah pojišťoven v současné době až 200 mld. EUR, které by místo daného regulatorního opatření mohly být využity produktivně.
Z výše uvedeného plyne, že IE na dané konferenci k S II prezentovala své priority pro přezkum 2018 i pro přezkum 2020, které ještě budou nepochybně precizovány a doplňovány. Bylo by ale chybou vzdát otázku proporcionality. I když v počáteční fázi projektu S II (po roce 2000) silně zaznívalo, že zásada proporcionality bude maximálně promítnuta do směrnice, ve skutečnosti se prosadila minimálně a příslušné články směrnice mají spíše deklaratorní charakter. V této souvislosti může napomoci jako první krok vymezení jednotlivých ustanovení směrnice S II, u nichž přichází v úvahu uplatnění proporcionality (o což se pokouší např. publikace Regulace pojišťovnictví v EU). Jako druhý krok by bylo třeba konfrontovat tato ustanovení s realitou či praxí a navrhnout adekvátní řešení proporcionality. Lze uvítat, že EIOPA na konferenci informovala o svém záměru uplatnit proporcionalitu ve zvýšené míře alespoň v několika oblastech. Zdrojem poznatků pro přezkum by mohla být i analýza využití přechodných ustanovení v souboru právních předpisů k S II. Z toho by mohla vyplynout představa o tom, která opatření jsou nadbytečná a která opatření by bylo třeba vtělit do směrnice.
V řadě otázek by mohla vstoupit do hry i teoretická rovina. Vždyť konstatování prezidenta IE, že současná regulace má příliš konzervativní povahu, je možno brát jako výzvu pro teoretické zkoumání. Problém netkví ve zdůvodnění potřeby právní regulace finančního systému, resp. pojišťovnictví, ani ve vymezení negativ přílišné regulace. Lze se v zásadě shodnout na tom, že důvodem regulace je zejména zachování finanční stability, potenciálně vysoká ziskovost oboru, asymetrie informací, složitost pojištění a ochrana spotřebitele. Na druhé straně, regulace něco stojí a náklady nakonec v převážné míře nese spotřebitel. Regulace může snahou o stanovení detailních pravidel omezit prostor pro konkurenci nebo rovnou ohrozit konkurenci mezi podnikajícími subjekty. V případě souboru opatření k S II hrají náklady bezesporu významnou roli – vždyť IE na konferenci prezentovala, že požadavky k S II se nacházejí na více než 3500 stranách a počet reportovacích formulářů skončil na 184 stranách. V odhalování pozitiv a negativ regulace je určitě účelné pokračovat, ale současně je třeba stále hledat inteligentní regulaci a vyváženost mezi požadavky na finanční stabilitu a ochranu spotřebitele a nezbytností zachovat efektivnost oboru a neomezovat konkurenci. Věřme, že těmto a podobným otázkám se bude nadále věnovat i tento náš časopis.